Použití konstrukce suché podlahy krok za krokem

Redakce | Čtvrtek, 27. červen 2024 |

Použití konstrukce suchých podlah je poměrně univerzální. Instalovat se dají jak na základovou betonovou desku, tak na lehký trámový strop. Hodí se tedy pro podlahu v přízemí i v patře, v novostavbách i rekonstruovaných objektech, rozumí si také s podlahovým topením. A položit na ně můžete jakoukoliv podlahovou krytinu.

Suché podlahy jsou podlahové konstrukce, jejichž pokládku lze provést bez vlhkých procesů nebo s jejich minimálním přispěním. „Díky tomu je možné položit podlahovou krytinu už 24 hodin po její realizaci, samotná pokládka suché podlahy je pak oproti ostatním variantám také časově úspornější,“ vysvětluje Tomáš Korecký, produktový manažer Rigips.

„Vlhké procesy vyžadují delší dobu na zrání podkladu, kterou musíte dodržet před položením finálního povrchu. To ale u suchých podlah odpadá.“ Pro představu, betonové (cementové) podlahy potřebují zrát až 28 dní. Anhydritové jsou pak závislé na vnějších podmínkách, doba zrání je u nich cca 5 až 8 týdnů. A absence mokrých procesů má ještě jednu obrovskou přednost – nezanesete si do stavby vlhkost, což majitelé dřevostaveb ocení dvojnásob.

Použít je můžete takřka kamkoliv, do nového i staršího domu, na chalupu, do zděné stavby i dřevostavby, na betonovou základovou desku i trámový strop. V suchých podlahách je možné použít také podlahové topení (musí být ale výrobcem určené pro suché podlahy), instalovat je lze rovněž do místností s vysokou vlhkostí. Jen bude vždy potřeba zvolit tu správnou variantu.

Není deska jako deska

Suché podlahy se nespojují pevně s podkladem, fungují tedy na podobném principu jako plovoucí podlahy. Jejich základním prvkem jsou nejčastěji sádrovláknité či sádrokartonové konstrukční desky, mezi jejichž hlavní výhody patří nízká hmotnost a neprůzvučnost, popřípadě dřevoštěpkové desky OSB. Na výběr jsou dvě varianty.

Plovoucí suché podlahy lze montovat z jednotlivých desek. S těmi může být realizace o něco pracnější. U sádrokartonu nebo sádrovlákna je totiž nejdříve třeba položit jednu vrstvu desek nasucho lícovým kartonem dolů, na ni se pak nanese v pruzích podlahové lepidlo. Druhá vrstva se položí lícovým kartonem nahoru tak, aby se spáry vzájemně překrývaly. Ještě než lepidlo zaschne, je třeba spojit vrstvy desek rozpěrnými sponkami, příp. šrouby.

Komfortnější variantu představuje použití podlahových dílců/prvků. Jde o desky, které jsou již z výroby dvě slepené k sobě, přičemž každá z nich má po obvodu polodrážku pro spojení dílců k sobě. Právě díky tomu je pokládka snazší. V sortimentu některých firem najdete rovněž podlahové prvky, které mají již z výroby nakašírovanou vrstvu dřevovláknité desky, minerální vlny, filcové izolace nebo EPS. Díky nim lze docílit vynikající akustické nebo tepelné izolace v jednom kroku.

Jak na suchou podlahu aneb co je dobré vědět

Pokud jste aspoň trochu zruční, realizaci suché podlahy zvládnete i svépomocí. Jen je potřeba dodržet skladbu a montážní postup, které navrhl přímo výrobce daného podlahového systému. Konkrétní skladba bude záležet také na daných podmínkách v místě realizace.

Základem je dobře připravený, stabilní, dostatečně únosný a rovný povrch. Pokud jsou nerovnosti minimální, do 5 mm, je možné je vyrovnat pomocí mezivrstvy z Mirelonu nebo spárovacím tmelem, nerovnost do 10–20 mm vyřeší samonivelační stěrka (volí se podle druhu podkladu). Pro vyrovnání nerovností od 10 do 100 mm je ideální suchý podsyp, který slouží zároveň i jako tepelně a akusticky izolační vrstva. Pokud je potřeba vyšší vrstva podsypu, je možné podsyp v polovině požadované výšky proložit standardní sádrokartonovou deskou (roznášecí deska) a dostat se tak na dvojnásobek maximální výšky.

Jako podsyp se často používá lehké keramické kamenivo Liapor, vyrobené z expandovaného jílu malé frakce. V systémech fermacell a Rigips se používá speciální ostrohranný vyrovnávací podsyp (do 100 mm). Pro vyšší nerovnosti (až do 2000 mm), třeba v případě klenby, se doporučuje rychletuhnoucí podsyp, například fermacell T. Tyto rychletuhnoucí podsypy dnes umí nahradit tradiční řešení s roznášecí deskou. V případě dřevěných stropů bude nutné nejprve celoplošně položit separační geotextilii a až na ni dát podsyp, u betonových podkladů není separační folie nutná.

U podlahy na terénu se jako první vrstva umisťuje izolace proti zemní vlhkosti. Urovnání a hutnění podsypu se provádí ručně, s pomocí hliníkových stahovacích latí, hladítek a vodováhy. Vždy je nutné pamatovat také na dilatační pásky (např. z minerální plsti, dřevovláknité desky – hobry nebo pěnové hmoty), které se kladou po obvodu místnosti na celou výšku skladby nové podlahy. To kvůli akustickým vlastnostem plovoucí suché podlahy. Do vrstvy podsypu lze ukládat také instalace.

Poté přichází na řadu pokládka podlahových desek. V patře se pod ně umisťuje ještě kročejová izolace, případně je třeba zvolit desku, která už ji má v sobě integrovanou. Veškeré krytiny je možné na suchou skladbu podlahy pokládat 24 hodin po montáži a přetmelení spár.

Autor článku pro časopis DŘEVO&stavby: Dana Jakešová

Hodnocení uživatelů: 0 / 0
Líbil se Vám článek?00